Zuzana Lukšová
Rané projevy wyclifovské eklesiologie v Husových kázáních
02. 05. 2016

Anotace
Jedním z nejvýznamnějších důvodů, které vedly k Husovu odsouzení jako kacíře a jeho následnému upálení na hranici, bylo jeho pojetí církve, jež definovalo církev jako societas praedestinatorum – společenství předurčených ke spáse. Toto původně augustinovské pojetí přejal Hus od Wyclifa a přiblížil se i jeho radikální interpretaci, zpochybňující význam a opodstatnění existence pozemské církve a ohrožující její fungování. S touto eklesiologickou pozicí se však ve vyhraněnější formě u Husa setkáváme až v traktátu De ecclesia z r. 1413. Příspěvek si klade za cíl jednak sledovat vývoj Husova pojetí církve v jeho ranějších kázáních, která se tohoto tématu dotýkají (v synodálním kázání Diliges Dominum Deum z r. 1405 a v univerzitním kázání Ite et vos in vinem meam z r. 1410), a jednak objasnit, nakolik byla Husova eklesiologie skutečně závislá na jeho oxfordském předchůdci a z jakých teologických a filosofických základů vycházela.